12.02.2013 | 19:32
11.2.
Déšť přišel v noci.. a neřekl bych, že nečekaně. Čekal jsem jej v plné polní, což znamená, že chrápal jsem jako prase. S burácením kapek na plachtu stanu jsem tedy přemýšlel, co se mnou bude. Nevadil mi ani tak déšť, neboť ve stanu bylo útulně naprděno. Vadila mi spíše možnost, nebo spíše jistota hladu. Jediný obchod byl ode mně osmdesát kilometrů a cesta k němu měla být dle informací krkolomná a obtížná. Nechtěl jsem riskovat, že cestou dostanu takzvanou "hladovku", což by moje tělo vyřídilo na dva dny, popřípadě by mě jako raněné zvíře okamžitě napadli místní carancho, neboli čističi a uzobali by mě do šesti minut. ... celý článek
12.02.2013 | 10:48
10.2.
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil. ... celý článek
12.02.2013 | 10:40
9.2.
Hned z rana jsem zacal....jak jinak-Dulce de leche. Pierre jiz byl na nohou a snazil se poskladat stan Husky zakoupeny v Santiagu. Bylo prijemne, sledovat vcera vecer ze stanu, kterak se muj mily francouz snazi zmlatit cesky stan v naporu vetru. Sotva uchytil jednu stranu, druha jiz byla ve vetru, sotva uchytil obe, uletela mu predsin...Husky, stan pro fajnsmekry. ... celý článek
12.02.2013 | 10:37
8.2.
Probudil jsem se....do kouzelného dne. Modrá obloha, lehký vítr a ruka v hovně. Jelikož jsem včera přebrodil řeku na zelenější břeh, ocitnul jsem se rázem ve společnosti divokých hus, kachen, občas přiletěl carancho i bandurria.. a každý z této říše zvířat se napil, prohlédl si stan, mne ..a pak se vysral. Byl jsem na jejich území, tudíž jsem je mohl buď neustále plašit.,.. nebo jim to oplatit. ... celý článek
12.02.2013 | 08:28
7.2.
Nebylo vůbec jednoduché,.. ..opustit El Calafate. Bylo to pulsující, turisty nabité městečko.... a měli tu právě espresso. Proto jsem ráno nikterak nespěchal. Čekal jsem v kempu na devátou ranní, až otevřou obchody. Moji hlavní potřebou byl nákup "gasolina blanca", neboli technického benzínu do vařiče. Včera se totiž strhnul závit u vařiče pro použití na plynovou bombu. Bůh mě osvítil, že vyrazil jsem do světa s vařičem MSR, který má možnost použití i na benzín. Pokud ho tedy někde mají. Naštěstí jsem jej sehnal lehce a čiperně a mohl si tak uklohnit vajíčka před odjezdem. Motal jsem se poté s kolem po hlavní ulici a ne a ne odjet, než mi došlo, co tělo žádá. Espresso a dulce leche. Jestli jsem totiž něčemu propadnul, tak je to dulche lécce. Je to droga. Absolutní kalorická bomba a přivedli mě k tomu před týdnem kanaďané. Mazali si bagetu a já se ujišťoval, kde sehnali burákove máslo.. Dostál jsem poučení, že tohle není burákove máslo, ale heroin v podobě dulce leche. Druhý den v obchodě jsem zmíněnou krabičku uviděl, bylo to laciné... tak jsem to švihnul do košíku. Večer jsem to natřel na bagetu... a od té doby jsem zralý na léčení. Konzistenci jde o nutelu, no chutí spíše o rozpuštěné karamely vymáchané v mléce. Argentina ani Chile si bez toho nedokáží představit den... a já hodinu. Snad proto jsem coural po městě, abych se předzásobil na cestu do pustiny. Při výjezdu z města jsem se opět na vteřinu zastavil u pomníčku u cesty v podobě pračky. Tuším, že jsem tuhle fotku dal do fotovideo z 5.2. Byť je to pomníček u cesty - tudíž věc vážná, stejně jsem se musel řehtat. Že si dělají pomníčky z PET flašek, ytongu, kamení,.. a pak do toho nacpou upomínkové předměty pro potřebu zesnulého - na to jsem si již zvyknul. Ovšem dotáhnout to tak daleko, že než abych řešil stavbu pomníku, tak tam dovalím pračku, pleštím do ní fotku a zapálím svíčku - to už je úlet. Na druhou stranu, pračka něco vydrží a neteče do ní ... na třetí stranu bych se bál železné neděle - tedy pokud ji v El Calafate mají. Co by asi řekla moje maminka, kdybych na nás opečovávaný hrob švihnul pračku, nechal v ní máchat celé naše pokolení a pro jistotu dal na horní dekl macešky - ať nás dědina nepomluví?! ... celý článek
07.02.2013 | 21:41
6.2.
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m... ... celý článek
Copyright © 2012 Patagoniabike.cz