01.02.2013 | 23:22
30.1.
Nevím, na co jsem čekal.. ..vstal jsem tak nějak.. převalovaně, před stanem mi chodila kvočna s kuřetem a v kempu byl slyšet ranní ruch. Motorkáři půjčovali své stroje, trekaři své holé.. a já potěžku vylezl ze stanu a vyrazil na nákup vajec a ingrediencí pro plánovanou ranní omeletu. Poseděl jsem s kanaďany, kteří si to šněrovali Amerikou od shora dolů na silných strojích. S pýchou jsem jim oznámil, kolik že mám v Kanadě skvělých přátel, chilanům jsem pochválil jejich vlast, němcům jejich výrobce nosičů a cyklobrašen a kvočně její kuře...a najednou jsem byl v kempu sám. Bodejť by ne, bylo po dvanácté! ... celý článek
30.01.2013 | 23:21
29.1.
V noci mne probudil hluk.. ..zprvu jsem si myslel, že na mě tradičně dorazil majitel. Ovšem když jsem vystrčil hlavu, tak za svitu luny stál na pláži kůň a byl extrémně nasraný, že mu ležím ve výběhu. Zalehnul jsem s pocitem, že je to kůň, místa je tu dost pro oba, ráno mu pohodím kus špagety, řeknu mu hijá a půjdu. Ale ouha. Kůň stal ráno u stanu v evidentně stejně nasrané náladě jako v noci. Ba naopak, teď viděl, jak jsem malý a vyzablý a že přeprat mě bude otázka jednoho kopnutí. Aby svůj plán dovršil, stoupnul si před díru v plotě, kterou jsem vlezl na jeho pozemek a funěl jako buvol. Tak tohle byl ořech! Něco mi jasně říkal, ovšem já nejsem Kajka Janková nebo Verča Němečková - kamarádky koňofilky. Ty by rozuměly natotata. V jednu chvíli mě dokonce napadlo, jestli majitelem pozemků i stavení kterého jsem se v noci obával není onen kůň. Přede dveřmi totiž stály dva páry gumaků a přes okno jsem viděl na plotně kýbl s něčím. Blbost. Kůň nemůže být vlastníkem nemovitostí! Jelikož jako člověk bych měl mít víc inteligence než má koňská hlava, přelezl jsem plot o kus dál a potichu se vrátil tak, abych měl koně zezadu. Neviděl mě a to bylo dobře. Mohl jsem s klidem zařvat tiché "huuuuj" a tlesknout. Myslím že kůň utrpěl šok strachem. Ani Váňa s Bajajou by ho neukočírovali. Myslel jsem, že mi rozmetá kolo, které zůstalo v ohradě. Historka je tedy u konce a já z duše přiznávám, že se koňů bojím... a že mám na téhle cestě daleko více problémů než v Kanadě. Ačkoliv to bude tím, že stále někomu lezu se stanem do pelechu, jako Cassanova. ... celý článek
30.01.2013 | 18:41
28.1.
Déšť mi šustil o stan.. ..no nebyl to déšť, bylo to jen takové lechtání. Už jsem se bál, že začíná obávaná plískanice a chujovo, které se má vynořit za každým rohem. Zapelešil jsem se tedy do neskutečně teplého spacáku, kvůli kterému povraždili snad dvě generace hus a podřimoval, dokud slunce kolem deváté ranní nešimralo. Takhle mi to radili místní. Počasí je tu natolik ošidné, že když si myslíš, že to stojí za prd.. tak dělej co zrovna děláš a zůstaň kde zrovna jsi... ono to přejde. Ještě že tohle pořekadlo neznají u nás doma. Většina chlapů by zůstala v hospodě, být by se na ně pouze vysrala moucha. ... celý článek
28.01.2013 | 23:36
27.1.
Nedělní ráno, jako vymalované.. ..vichr neustal, ba naopak přidal na síle. Já se motal jako v transu, neboť po nočním snění - kdy byl jsem již doma s rodinou - hledal jsem ze zvyku kolem spacáku papuče. Tyhle papuče jsou ovšem stále ještě daleko. Sjel jsem tedy do vesnice a uprosil panimámu, aby otevřela před desátou, kvůli moji ranní kávě. Přidala mi k tomu jako bonus dvě bulky s marmeládou a já si tak polepšil s kručením břicha. Ztratil jsem totiž další věc, a sice lžičku. Lžička se nezdá být tak důležitá, dokud si neuděláte polévku, nebo ráno vločky. Já to drtím bezlžičkově již pátý den a na mou duši, někde ji čmajznu... čmajznu ji, nebo vydlabu z bukového dřeva. ... celý článek
28.01.2013 | 21:30
26.1.
Před odjezdem z jediného opravdového města na trase.. .. bylo potřeba vykonat nákup. Ono to není jen tak, nakoupit na deset dnů dopředu, aby vám to vyšlo i vešlo. Myšleno jak finančně, tak i do brašen. Po dlouhé době jsem konečně narazil v obchodě na rýži, která je hotová za 4 minuty - jak tvrdí návod a zázrakem se z ní stane rizoto. Naposled jsem ji viděl v Santiagu a řádně jsem si ji užil. Návod taky uvádí, že obsah je pro čtyři osoby. Já ji pokaždé sežral najednou a dorazil se chlebem. Někde je tedy problém. Buď mají místní žaludky velikosti míčků na ping-pong, nebo jsem nenažrané prase, trpící obžerstvím. Tato rýže je bohužel třikrát dražší, než normální alias obyčejná. Tudíž jsem nakoupil 6 balení normální a budu ji vařit deset minut a co pochybí do času, to pokřoupu. ... celý článek
26.01.2013 | 18:47
25.1.
Ihned po probuzení.. ..vyčuraní, snězení oplatku a poleptání žaludku jahodovým sirupem zahlásilo moje tělo stav nouze, neboli potřebu odpočinku. Nedbal jsem výstrah a vyrazil na krátkou čtyřicetikilometrovou etapu do města Coyhaique, které je vlastně hlavním městem zdejší Patagonie. Tahle v uvozovkách krátká etapa mi ale vzala poslední zbytky sil. Motal jsem se po cestě jako opilec, byl jsem sám na sebe protivnej.. což je vlastně div světa a očima jsem připisoval kilometry. Ty se připisovaly opravdu skvěle, neboť cesta vedla pořád nahoru a já si tak poklusem hlemýždě mohl prohlížet malebnou krajinu. Alespoň že tak. ... celý článek
-
-
...
Copyright © 2012 Patagoniabike.cz